Italové na české chalupě

Tomáš, syn mé sestřenice je čerstvě ženatý s krásnou Italkou Gabriellou. Ta studuje na vysoké škole v Římě cízí jazyky. Mladí lidé se rozhodli žít v jižní Itálii, kam je přijela navštívit maminka novomanžela. Všichni si společně užívali letního týdenního pobytu na pobřeží Jónského moře.

Na oplátku naplánovala Gabriellina rodina a jejich přátelé strávit podzimní dny v Čechách se zastavením v malém východočeském rodišti u Tomáše. Vybrali si pěkná místa - první týden stráví v Českém Krumlově a Táboře. Otec nevěsty je umělecký kovář a tak je nadšen malebností našich měst, ostatně stejně jako všichni ostatní.

Po týdnu přijíždějí do malého města na pomezí Čech a Moravy. Jsou okouzleni pěkným renesančním zámkem, čtvercovým náměstím, dále překvapivě obchodem Koh-i-noor, kde stráví dvě hodiny. Všechno je pro ně jiné, nové, zajímavé.

Ale zlatý hřeb nastává, když další den navštíví naši rodinnou chalupu na samotě, uprostřed lesů, v zeleném údolí s malou kapličkou.

V jižní Itálii, v oblasti, kde Gabriella žije, nejsou lesy, takže jejich překvapení nezná mezí: "Můžeme jít do lesa? Vy tam můžete jen tak chodit? To nikomu nepatří?" Na zápraží stavení spatří skupina osmi Italů velké palice česneku, který tam sušíme. Všichni vytáhnou foťáky a začnou si česnek fotit. Nechápeme, co se děje, ale to je teprve začátek. Po uvítání domácí slivovicí se prochází kolem starého domu.

" K čemu je ten špalek ve stodole?" Všichni si okamžitě chtějí vyzkoušet sekání polínek a přitom se fotí. Za domem vidí stojany plné dřeva na zimu a opět jsou z toho překvapení, dřevo je v jižní Itálii drahé... takže si vyfotí i hranice se dřevem. Jsme z toho vedle, taková samozřejmá věc, jako je dřevo na topení...

A co teprve procházka v lese... půjčujeme všem holínky a jdeme... líbí se jim všechno... Italové běhají po lese s košíky a chtějí najít houby, bedly ještě neznají. U každé prašivky stojí a volají: "To můžeme sbírat?" Osm Italů v českém lese, no jsme překvapení, jak málo stačí ke štěstí. Konečně našli podhříbek, dokonce praváka... a co teprve to potěšení z bedly.

V kuchyni rozděláme oheň v kamnech (nastává focení kachlových kamen). Připravíme voňavé bedly a růžovky... V chalupě vládne pospolitost a přátelsky milá atmosféra. Z původních dvou hodin na chalupě se stává celodenní zážitek. Jak nám všední věci připadají najednou jiné... 

Bohužel na hrad Bouzov ani Litomyšl tentokrát nedošlo. Tak příště.