Tajný návštěvník v Gruně

Cestou z chalupy na kole projíždíme s kamarádkou les a pak cesta vede přes malou vesnici Gruna. Kdysi se tady odehrál následující příběh. 

Jednou v horkém létě, uprostřed žní, přijel do Gruny u Moravské Třebové, na dvůr rychty/poštovního úřadu vůz s neznámým mužem. Poštovna byla ve vsi zřízena v roce 1757.

Pasažér se sháněl u poštmistrové po koních na přepřažení poštovních kočárů. Všimla si, že to není prostý člověk. Asi ho jeho pán poslal napřed, aby zařídil vše potřebné. Zrovna se vrátil její manžel, rychtář a zároveň poštmistr. Rázně neznámému návštěvníkovi odvětil na jeho výtky: "Koně i lidé jsou na poli. Několik dní před tím pršelo a obilí má teď přednost před poštou. Blíží se další mraky a obilí nesmí zmoknout!"

Rychtářka připravila k večeři zelnou polévku, která byla častým jídlem místních lidí a ta cizinci velmi chutnala. Povídal si s ní a ona si stěžovala na manžela, jak má horkou hlavu. Návštěvník se usmál a požádal ještě o jeden talíř polévky. Pak se vrátili lidé i poštovní koně z pole. Jakmile budou nakrmeni, mohou jet s návštěvníkem dál. 

Cizinec se na ně šel podívat do stáje. Jeden kůň ho obzvláště zaujal a ptal se rychtáře, jestli je na prodej. Ten ho ujistil, že ne, že si ho sám vychoval a je jeho velkou radostí. A že prý ani císaři by ho neprodal. Muž se ho zeptal: "Tak ani pro císaře?" Rychtář odvětil: "Jste snad císař?"

V tom do stáje vpadla rychtářka a vrhla se neznámému k nohám. Už poznala, kdo jejich dům navštívil. Prosila císaře Josefa II. za prominutí, uctivě ho vítala a omlouvala se.

Překvapený rychtář císaři koně daroval: "Vezměte si toho koně, jsem rád, že mohu jako prostý vesničan udělat našemu císaři radost."

Josef II. byl osvícený panovník, navštěvoval sedláky, prosté lidi a viděl, jak žijí. V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě, často se dětem v této době dávalo po něm jméno Josef. Prosadil řadu reforem. Postavení prostých lidí podstatně zlepšil. Byl moderním člověkem své doby, jak svým nadšením, tak vírou ve zdokonalení člověka. Prosazoval zájmy všech před svými vlastními. Tím předběhl svou dobu minimálně o sto let.